Předem upozorňuji, že toto je pravda, čistá pravda a jenom pravda, byť se vám to bude zdát nepravděpodobné a přes to, že bude vyprávěna z mého pohledu.Nic jsem nepřibarvil a všechno se tak doopravdy stalo.

Zhruba v polovině devadesátých let minulého století se jistá osoba (nazývejme ji Vočko ) rozhodla, že hra na kytaru je to právě, To ono, věc číslo jeda, idea prima, konečné řešení otázky života vesmíru a vůbec. Po šesti měsících tvrdé dřiny už úspěšně zvládl zadrnkat na jednu strunu Ovčáci čtveráci a pln optimizmu se vydal svůj um propagovati před veřejností. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a zanedlouho tento roztomilý hošík ,jsa obletován osobami něžného pohlaví v hojném počtu, byl nucen rozšířit svůj nemalý repertoár. A zde vstupuji na scénu já, jeho věrný druh. Byvše zmítán depresemi a závistí, neboť z naší dvojice jsem bezpochyby byl JÁ jednoznačně ten krásnější, začal jsem Vočkovi podstrkovat své, řekněme, básně, vzniklé v hnutích mysli a střev, aby je zhudebnil. Nutno podotknouti, že jsem mu to nijak neusnadňoval.

Zhruba koncem roku 2000 se Vočko rozhodl, že má dosti velký talent i repertoár a dal dohromady pár známých a nazval to kapelou, kterážto se skládala ze 4 kytaristů a již nikoho více.Donucen okolnostmi a vybaven přesvědčovacími metodami hodných mistrů ( to o těch fotkách je pomluva ) přesvědčil jednoho ze stávajících členů, že jedině basa je nástroj hodný jeho jména a jednoho nebohého studenta donutil k nákupu kláves, ačkoliv dotyčný vůbec neznal noty. Stále ovšem chyběl bubeník.

Zde opět na scénu vstupuji já. Vzhledem k tomu, že mé deprese začaly přerůstat v agresivitu a rád jsem si do něčeho prašti, využil jsem svůj potenciál a chopil se paliček.

V této sestavě jsme se s chutí, nadšením a plnou vervou pustili do muzicírování.A jak nám to šlo! Už po 5 měsících jsme měli vymyšlené jméno: LOS CYTOPIGOS od slova CYTOPIGAE = buněčná řiť. Na podzim roku 2001 jsme se radostně se svými asi deseti písničkami pustili do koncertování. Úspěch byl neskutečný a my mířili k výšinám rockového nebe.

Bohužel někdy v březnu 2002 vyvrcholily naše spory s Vočkem o název kapely.On tvrdil, že jediný správný název kapely je VOČKO a Los Cytopigos zatím co já zastával názer, že JEEJAY’s Experience je to pravé. Po dlouhých debatách Vočko usoudil, že má dost světské slávy, a že chce nějaký čas strávit životem v ústraní. Další rok mám zamlžen drogovým a alkoholovým oparem, neboť jsem si ze všech sil užíval rockerského života.

Zhruba v dubnu 2003 jsme se s Vočkem sešli u piva a řekli s, že by nebylo marný založit si vlastní Nirvana revival ( název buď: „ Nechám si to projít hlavou“ nebo „Na brokovnici mám krátké ruce“) a jali jsme se shánět basáka. Po jisté době jsme objevili Míšu, tvrdou to punkeru (co měla ráda Helenku Vondráčkovou) a dali se do práce. Nápad revivalové kapely nás rychle přešel, páč jsme plni dojmů a emocí velmi rychle přešli na vlastní tvorbu.

A ZDE SE DOSTÁVÁME KE JMÉNU HLDP! Jeho autorem je Vočko.Já měl pouze dvě připomínky, aby název obsahoval kov ( viz Led Zeppelin a Iron Maiden) a aby byl co nejdelší (viz Creedence Clearwater Revival).

Ve zběsilém tempu jsme začali nacvičovat a to v tak zběsilém, že jsme nic neuměli ani po roce koncertování, což nám dodávalo velmi osobitý styl a smysl pro improvizaci.

Po dvou a půl letech společného hraní nás Míša opustila (září 2005) neboť vzhledem ke studiu medicíny neměla na HLDP tolik času, kolik jsme si představovali.(Já osobně se domnívám, že jí prostě byla na zkušebně zima.) A HLDP se uložily k zimnímu spánku.

Po několika pokusech na náš inzerát odpověděl jistý muž. Přišel promluvil a já věděl, že musím rezignovat na post nejkrásnějšího kluka kapely. Na přelomu let 2005 a 2006 přišel do kapely Ing. Krtek a začala další etapa HLDP.

Tak se to stalo a za tím si stojím!

Pomocí jemných narážek (posléze ne-tak-jemných narážek, pak jemného nátlaku následovaného silným nátlakem a ve finále pomocí ocelové tyče a hasáku) jsem byl donucen zase si jednou zahrát na kronikáře. Vezmu to rychle, páč za romány nejsem placenej.

Tákže začátkem roku 2007 začalo Vočkovi připadat neuvěřitelně hustodémonské se při zpěvu o kytaru pouze opírat a občas (cca 2x za song) projet struny. Což vetřech nebylo zrovna realizovatelné a hlavně to bylo rozhodně neposlouchatelné. Čili jsme vypsali konkurz na dalšího drtiče strun. Po velice vyrovnaném boji,kdy přišel jen jeden uchazeč (popoháněn baseballovou holí), přibil do naší skvadry na přelomu dubna a května 2007 Ondra, ale nechá si říkat Jimmy. Vše dopadlo přesně naopak. Jimmy většinou stojí opřen o svůj zvukově nenapodobitelný poklad značky Stagg a jednou za čas spustí ďábelské sólo. (Au Au hřebík do oka nééé Jimmy).

Nicméně Jimmy si s námi nestihl ani naživo zahrát, když se Krtek rozhodl zcela nečekaně (datum nám sdělil pouhopouhé dva roky dopředu), že si vyrazí na duchovně-osvětovou expedici do vzdálené asie, kde hodlal učit budhistické mnichy zpěvu Lesní písně. Čímžpádem jsme byli bez basáka, když se zničehonic (jak už to v HLDP bývá)objevila náhrada za Krtka zcela adekvátní. Ano ano je to ten člověk s ďábelským výraze. Ano je to ten budoucí učitel malých neviných dětí, které tak rád pojídá.

PŘIVÍTEJTÉ STIRLITZE!

Jeejay